JAKÝ JSTE HOLLYWOODSKÝ HEREC?

http://www.quizilla.com/quizzes/1774146/which-classic-

Zde zjistíte svůj hvězdný ekvivalent..Vhodné z velké části jen pro pánskou část čtenářů, dámy by mohly mít problémy s některými otázkami. Ale záleží na úvaze, v zásadě se to zodpovědět dá také..Nám vyšel H. Bogart, takže ani tento test nelze brát úplně vážně.:)

JAKÁ HOLLYWOODSKÁ HEREČKA SE VÁM NEJVÍCE PODOBÁ?

http://selectsmart.com/plus/select.php?url=classicstarlet

Test, kde zjistíte své podobnosti s Hollywoodskými hvězdami..Z vlastní zkušenosti se mi sice zdá, že téměř všichni jsou jako Katharine Hepburnová, protože ta vyjde v 90% případů..Zvláštní.Ale zábavné.

"KLASICKÝ", "PAMĚTNICKÝ" A TROCHU "ARCHIVNÍ OLDIES"

V poslední době všude narážím v různých souvislostech na adjektivum klasický : je to škatulka používaná na fórech, televizním vysílání, recenzích, kategoriích v obchodech.Co ale znamená, že je film "klasický"? Z několika pohledů bychom mohli říci, že jde o zhodnocení divácké úspěšnosti takového filmu.Z druhého jakési kritérium životnosti, které dalo filmu přežít svou dekádu a distribuční období, a který diváci sledují s určitou nostalgií i po několika desítkách let.Třetí by mohl být ten, že se tato díla stala určitou parafrází, jsou používaná jako konstanta a symbol - jejich hrdinové se stali součástí přirovnání a samotné filmy také, i když se dá s úspěchem tvrdit, že ti, kteří taková přirovnání používají, dané filmy nikdy neviděli. Pokud bych někoho přirovnala k Frankensteinovi, málokdo si jej srovná s osobou Borise Karloffa (proto často jde o přirovnání velmi nepřesné), ale se zprofanovanou postavou obludy, kterou zná například z potisků triček nebo z kreslených seriálů. Tímto mechanismem prochází bohužel většina filmů, které dosáhly velkého úspěchu a staly se v divácké veřejnosti vžitými.Toto ovšem je jen jedna část oné "klasičnosti".

Podivné je, že i přesto že se studiová éra vyznačovala mnoha specifiky a byla přítomna v určité podobě po celém světě, nabyla v žádném případě výlučně americkou záležitostí, spojení "klasické filmy" se používá ve většině případů právě pro filmy americké produkce. V Čechách se v posledních letech vžilo poměrně pejorativní označení "pamětnický", do kterého spadají jak filmy předválečné a protektorátní (u kterých by toto označení bylo svým způsobem opodstatněné), ale i filmy 80. let, u kterých je pamětníkem valná většina společnosti. V západní Evropě je "pamětnický" nahrazeno přízviskem "archivní", které zní až gastronomicky. Je sice přesnější a označuje širší kinematografické pole, ale rozhodně není přesné. V prodejnách narazíme na termín"oldies", což už je skutečný komerčně vykalkulovaný paskvil, který zahrnuje prakticky cokoliv natočené před více než 10ti lety.

Tento jazykový problém je všudypřítomný a je divácky velmi zavádějící, protože filmy s tímto označením vzbuzují dojem, že jde o kvalitní a významná díla, což zcela jistě není povšechně pravdivé. Archivní i pamětnické jsou pouhá označení přibližující dobu výroby filmu a v mnoha případech to má smysl jen takový, aby byl divák připraven na to, že ve filmu neuvidí digitální efekty a film nebude 3D.

U "klasického" musíme rozlišovat dvě kategorie: klasický film a film klasické éry. Klasický film je podle mého názoru nedefinovatelná kategorie, která spadá určením do divácké individuality a vkusu.Laicky řečeno by klasickým mohl být pro diváka film, jehož název uslyší a "něco mu to řekne".Nejde tedy o definici období, způsobu výroby ani definici žánrovou. V jádru by označení klasické mohlo být vynecháno nebo nahrazeno slovem "slavný".

Film klasické éry je již označení výrazně vymezenější: klasickou érou němého filmu byla 20. léta, klasickou érou Nové vlny léta 60..I toto označení má své regionální podoby, protože v zámoří zcela jasně definuje Hollywoodské studiové období a není již potřeba dalšího určení, zatímco v Čechách bychom za klasickou éru mohli označit jak film protektorátní, tak období přelomu 50. a 60. let s generací FAMU. Samostatně klasická éra v České republice neexistuje. V Německu jde o období němého filmu mezi lety 1919. - 28. a takto bychom mohli pokračovat u každé národní kinematografie.Klasická éra se projevuje ještě jedním významným rysem a to, že je poměrně jednotná - jak žánrově, tak technicky i po stránce autorství.

Kinematografie dospěla do svého druhého století a snad by bylo příhodné se zamyslet nad tím, jestli by nebylo vhodnější dělit filmy ne na staré a nové, umělecké, klubové a mainstreamové, ale snad více podle jejich žánru a objektivního směru, do kterého spadají. Při každoročně vzrůstajícím objemu produkce po celém světě není možné spoléhat na to, že tyto chatrné škatulky pojmou všechny díla, která by si zasloužila být zařazena do chráněných kinematografických fondů. A proto by snad bylo na čase smazat ze svého slovníku větu: "Ten film je přece klasika" a nahradit jí rozmyšleným hodnocením, jestli je dílo dobré nebo špatné.